Proč na sobě neustále pracovat?

Protože zvítězit sám nad sebou je mise, která nikdy nekončí (Phil Knight).

Již od narození se neustále učíme novým věcem. Během studií na školách jsme v podstatě nuceni učit se něčemu novému každý den. Avšak v okamžiku, kdy dostudujeme, je to jen na nás, zda se chceme i nadále rozvíjet. V tomto bodě se můžeme zastavit a ptát se sami sebe: „Chci se vůbec pořád dokola učit nové věci? Možná už chci mít prostě klid. Přeci jen neustálé pracování na sobě je namáhavé a docela nepříjemné. Stojí to vůbec za to? Co mi to jako přinese na sobě neustále usilovně pracovat a za něčím se pořád hnát?“

Avšak čas tak jako tak ubíhá, i bez našeho přičinění. Čas jako by hrál proti pohodlnosti a je v tomto ohledu neúprosný. Zastavíme-li se, čas se ve prospěch naší pohodlnosti nezastaví, ale bude nás unášet dál do dalších dní, kde na nás tak jako tak čekají další výzvy, kterým budeme prostě muset čelit. Otázkou však je, zda na tyto každodenní výzvy chceme být lépe připraveni.

Ustanovíme-li si sami v sobě, že nechceme ustrnout na místě, ale že se chceme posouvat dál a dál a snažit se, aby naše budoucnost byla co nejvíce naplňující, neboť budoucnost na nás tak jako tak čeká, můžeme si klást otázky: „Ale co mám udělat? Jak mám začít? Jak mám začít na sobě pracovat? Který první krok je ten správný?“ Každý a žádný. Na tom nezáleží. Prostě začněte, protože jak pravil Thomas Alva Edison: „Nejlepší kvalitou je kvantita.“ Sám Pablo Picasso řekl: „Nejsem lepší než ostatní. Jen jsem vytvořil více skvělých prací, tak jako více špatných. To všechno jen proto, že jsem toho celkově zplodil více.“ Návod je tedy jednoduchý – prostě začněte a každá činnost v sobě ukrývá zkušenost, každá zkušenost, nad kterou se zamyslíme a poučíme se z ní, nás v životě posouvá dál a vytváříme si tak neustále lepší a lepší budoucnost.

Právě tvorbou lze nalézt vlastní potenciál, právě srkze tvorbu lze nalézt sám sebe. Být kreativní. Tvořit. Vnímat. Využít ten srkze činnosti nalezený vlastní potenciál. Máme nekonečno možností. Avšak právě tato skutečnost nás může děsit. Můžeme se ptát: „Ale co když se rozhodnu jít špatným směrem? Přeci v okamžiku, kdy si mám vybrat jednu jedinou možnost, zavrhuji tak všechny ostatní.“ Neexistuje cesta, která by pro nás nebyla užitečná. Každá cesta vede k poznání, k poznání dalšího dílku v puzzle s názvem život, k poznání nás samotných. Jde právě o to vnímat každý krok, nesoustředit se pouze na výsledek.

Nicméně, můžeme se zamyslet také nad tím, že i malý krok zpět by mohl znamenat velký krok kupředu. Někdy musíme couvnout, abychom se dostali dál. Neustále na sobě pracovat nakonec nemusí nutně znamenat uhánět neustále vpřed. Mnohdy krátké zastavení se a nedělání nic je také nečím, co nás posune dále. A mnohdy takové krátké zastavení je ta nejtěžší věc vůbec, neboť nedělat nic pro nás nemusí být přirozené a může nás stát daleko více energie, než když jednáme. Zastavení se a nahlédnutí, co se to právě děje, však může vést k pochopení, jež je krok, který nás následně může vymrštit poněkud větší rycholostí kupředu na cestě za sny.

Důležité je vytrvat. Nebát se pokračovat. Překážky jsou zde proto, abychom je překonávali, nikoli proto, aby nás zastavily, a každá příležitost, ať už ji spatřujeme v pozitivním či negativním světle, představuje možnost růst. Navíc, to čeho se bojíme, se zpravidla nenachází ve vnějším světě, nýbrž uvnitř nás samotných. V takové chvíli se můžeme zamyslet nad tím, že se možná bojíme úplně zbytečně. Přeci jen NE už máme, tedy získat můžeme pouze ANO, ať už se rozhodujeme pro cokoliv.

Mohli bychom se ptát: „Kde tento mnohdy nelehký proces začíná a končí? A co když je pozdě s něčím takovým začínat?“ Kde začíná? To nevím. Snad narozením? Kde končí? V jakém bodě se v životě můžeme zastavit a říct si, že už víme vše? Takový bod neexistuje. Čím více poznání nabydeme, tím více se můžeme přiblížit oné slavné větě: „Vím, že nic nevím.“ (Sókratés). A co pak? Nezbývá než se nést vlastní intuicí, věřit a pokračovat v cestě.

Mějme na paměti, že nikdy není pozdě začít. Začněme dnes. Udělejme ten první krok, ať už bude jakkoli malý či velký, protože každý maraton začíná právě prvním pohybem. Vnímejme každý krok a nesoustřeďme se pouze na výsledek. Neboť, ať už je cesta jakkoli trnitá, v okamžiku, kdy dojdeme k cíli, bychom si mohli přát jediné – prožít to celé znovu.

Každý krok stojí za to.

V.