Proč strávit 4 dny v Bratislavě, přestože vám spousta lidí tvrdí „co tam jako“?
Protože je potřeba udělat si vlastní (hlavně gastro) názor.
Když jsem se rozhodla, že letošní velikonoční svátky strávím v Bratislavě a vůbec jsem se s tím netajila, našlo se hodně těch, kteří to okomentovali slovy: „Na 4 dny do Bratislavy? Co tam? Dyť tam nic není.“ Ale je!
Tak pro všechny, kteří si myslí, že nuda není jenom v Brně, ale i v Bratislavě: 4-denní „Bratislavský gastro zážitek“.
První podnik, kam jsme se hned po příjezdu zašily, bylo SOHO Bistro. A co tam jsem objevila za poklad? Kombinace udon nudle & badyánová omáčka. Koření badyán a udon nudle? Se posr*** ne? Jakže to vlastně chodí v Asii? V Bratislavě tak, že si k tomuhle kombu dáte sklenku červeného a vyhodnotíte to jako porno v hubě.
BTW, v Bratislavě najdete i kouzelné „pařížské bistro“ St. Germain. A co jsme si objednaly tam? Oh la la la, samo že crème brûlée. Jen ho roztlouct lžičkou jako Pierre Cadault v Emily in Paris.
A co myslíte? Hovorím po slovensky? Je to velká ostuda, ale vůbec. A to se projevilo hned v kavárně Ost block. Na té jejich velké ceduli (alias „nápojovém lístku“) mě zaujala tahle káva: Guatemala Acatenango Goriffee, která má následující chuťový profil: mandle, čokoláda, slivka… Moje jazyková bariéra (zároveň zatmění mozku) způsobila, že jsem čekala k espressu panáka slivovice. Velké zklamání přišlo ve chvíli, kdy mi došlo, že slivka (slovensky) = švestka (česky), a tedy žádný panák nepřinesou…
No a taky jsme se procházely podél řeky. Ten den bylo opravdu krásně. Uvelebily jsme se na terase jedné kavárny a já jsem si objednala ice coffee s tím, že jsem je prosila, aby mi tam místo klasického mléka dali to ne-mlíko (sojové, ovesné, kokosové, whatever…). Obsluha se mi snažila vysvětlit, že tam mlíko nedávají vůbec. Ne, prostě pořád dokola: „jakože dáte mi tam prosím ne-mlíko?“ – „tam mlieko nedáváme vôbec“. Ne, tady nešlo o jazykovou bariéru, prostě jsem byla jak zaseknutá deska.
A pak přišel na řadu BRIXTON HOUSE a tenhle nápis na záchodech: „Please don’t do coke in the bathroom.“
No jasně, protože když žrádlo, tak ale pěkně postaru! A tady jsem měla ty nejlepší vejce benedikt (pro které mám fakt slabost), co jsem kdy jedla!
(mám strašný kruhy pod očima, protože jsem měla kocovinu)
Taky jsme musely omrknout jeho podnikového bráchu – URBAN HOUSE. A co jsem tady objevila? Chicken & waffle, banoffee lotus tart a toalety à la music club. Když jste vcházeli na toalety, nejdřív jste se ocitli v před-místnosti, kde to byla samá světýlka, snad i disko koule (?) a hudba, jako byste byli v klubu. Mít trochu přihnuto tak nevíte, jestli jste na záchodech nebo v baru. Tak mě to pohoršovalo, až jsem se tam musela natočit, jak tancuju…
Kde to ale byla pecka, to bylo místo Manifest BOHÉMA. Kreativní ateliér. „Toto nie je galéria, toto je plátno pre tvoje nápady.“ Prostor pro vaše nápady je i na nápojovém lístku. Nevím, co mě to popadlo, ale začala jsem přemýšlet nad tím, co všechno můžeme nakreslit jedním tahem. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měla několik jejich house piv, nebo mi to prostě nemyslelo, ale podařilo se mi nakreslit jen klasický „domeček jedním tahem“.
Ale ta zeď je fakt cool věc! A tady za to stála i ta hudba (žádná toaletová hudba jako v URBAN HOUSE).
Opravdovým vyvrcholením výletu byla Stará tržnice. Kde můžete najít kromě místních dobrot taky burzu knih a starých fotografií. Co fotografií! Tam máte přímo pod nosem střípky staré pornografie. Teda pokud se stane, že pán, který ty staré fotky prodává, zapomene něco takového vytřídit a omylem ji tam nechá. Snad poklad (?) z půdy? Odvezla jsem si tenhle suvenýr domu? Ani náhodou.
Ale co jsem si odvezla domu jsou vzpomínky na spoustu nezapomenutelných chutí a skvělé zážitky. Protože jak tvrdí nápis v Pán Cakes: GOOD FOOD is GOOD MOOD.
Takže jak? Nedat za každou cenu na názory druhých. Nakonec platí, že každý během cestování hledáme něco jiného. A taky každé místo je svým způsobem jedinečné. Na každém místě může přijít okamžik, který nám vyrazí dech. Jen je potřeba mít oči dokořán, abychom ho neprošvihli (jako třeba ten, když jsem stála na mostě přes Dunaj při západu slunce).
„Takže nádych a výdych a krok vpred
A nevadí, že si si už kolená raz odrel
Nový štart, nový cieľ, nová cesta, nový smer
A svoj osud treba do rúk pevne zovreť.“
V.