Možná právě proto, abychom překonali sami sebe. Dokonalost. Toužíme být úspěšní a krásní? Jakou podobu má dokonalý úspěch? Dokonalá krása? Úspěch lze chápat jako dosažení plánovaného cíle. Můžeme si plánovat, že vystudujeme univerzitu, že staneme ve vedení společnosti, které jsme dlouhá léta součástí, že snad vybudujeme vlastní společnost od základů, že se budeme podílet na velkých projektech, že za svou práci budeme oceněni. Úspěch může mít pro nás jakoukoli podobu. Záleží jen na nás, jakou formu mu vtiskneme. A je jen na nás, jaký plán k dosažení námi vytyčeného cíle zvolíme. Zdá se to celé býti jednoduché – máme cíl, máme plán k dosažení cíle, úspěch nás nemine. Ale je to opravdu…

Protože jen tehdy, když se snažíme zkrotit tygra v nás, se můžeme posunout dál. Každý den děláme nespočet rozhodnutí. Všechna nějakým způsobem ovlivňují naše životy. A v každém okamžiku se rozhodujeme, jak nejlépe dovedeme. Ale na základě čeho se vlastně rozhodujeme? A jak takový rozhodovací proces vypadá? Samotný proces rozlišování si můžeme představit následovně: pomocí smyslů zjistíme, že „něco je“. Myšlení nám řekne „co to je“, cítění to doplní o hodnoty „jaké to je“. Ale co s tím? Jak tuto informaci zpracovat? Americký lékař a neurolog Paul D. MacLean ve své teorii uvádí, že máme tři mozky, které se vyvinuly v procesu evoluce: plazí mozek, savčí mozek a lidský mozek. Nejstarší z nich je plazí mozek.…

Protože zvítězit sám nad sebou je mise, která nikdy nekončí (Phil Knight). Již od narození se neustále učíme novým věcem. Během studií na školách jsme v podstatě nuceni učit se něčemu novému každý den. Avšak v okamžiku, kdy dostudujeme, je to jen na nás, zda se chceme i nadále rozvíjet. V tomto bodě se můžeme zastavit a ptát se sami sebe: „Chci se vůbec pořád dokola učit nové věci? Možná už chci mít prostě klid. Přeci jen neustálé pracování na sobě je namáhavé a docela nepříjemné. Stojí to vůbec za to? Co mi to jako přinese na sobě neustále usilovně pracovat a za něčím se pořád hnát?“ Avšak čas tak jako tak ubíhá,…