Because beating yourself is a never-ending commitment. (Phil Knight) Since birth, we are constantly learning new things. During our studies, we are basically forced to learn something new every day. However, when we graduate, then it’s up to us to decide whether we want to develop further or not. At this point, we can stop and ask ourselves: „Do I want to learn new things over and over again? Maybe I just want to simply relax. After all, constantly working on myself is exhausting and quite unpleasant. Is it even worth it? What does it mean to me to keep working hard on myself and keep pushing for something?“. However, time will pass…

Protože nás možná posouvají dál víc, než bychom na první pohled věřili. Když se rozhlédneme kolem sebe, co vidíme? Jací lidé se kolem nás nachází? Jací jsou? Co nás na nich rozčiluje? Co na nich naopak zbožňujeme? A co nám říká věta – „Podle sebe soudím Tebe.“? Již sám Sigmund Freud říkal, že člověk své vlastní negativní vlastnosti připisuje těm druhým. Pokud bychom teorii zrcadlení zjednodušili, tak se Freud domníval, že vlastnosti, kterých si všímáme na ostatních, jsou odrazem našeho ukrytého Já. Pak to, jak vnímáme svět okolo nás, je odrazem našeho vnitřního světa. Druzí jsou tak naším zrcadlem a my jsme jejich zrcadlem. Každý, s kým navážeme jakýkoli vztah, nám cosi zrcadlí. A na cestě sebepoznání…

Protože splnil-li by se každý sen mrknutím oka, ztratily by všechny sny hodnotu. Kolikrát v životě si přejeme něco hned teď? Už jako malé děti se těšíme, až budeme dospělí a budeme moct dělat všechny ty věci, které nám rodiče zakazují – zůstat vzhůru pozdě do noci a dívat se na televizi, dívat se na filmy, i ty údajně pro nás nevhodné, koupit si cokoli chceme a nemuset se dovolovat, nemít večerku a vracet se z flámu pozdě v noci nebo brzy ráno, sbalit si věci a odjet na cesty kdykoli se nám zamane. Když studujeme, vyhlížíme okamžik, až dokončíme studia a budeme mít více času a budeme moct naplno rozjet projekt, naplno pracovat a…

Možná právě proto, abychom překonali sami sebe. Dokonalost. Toužíme být úspěšní a krásní? Jakou podobu má dokonalý úspěch? Dokonalá krása? Úspěch lze chápat jako dosažení plánovaného cíle. Můžeme si plánovat, že vystudujeme univerzitu, že staneme ve vedení společnosti, které jsme dlouhá léta součástí, že snad vybudujeme vlastní společnost od základů, že se budeme podílet na velkých projektech, že za svou práci budeme oceněni. Úspěch může mít pro nás jakoukoli podobu. Záleží jen na nás, jakou formu mu vtiskneme. A je jen na nás, jaký plán k dosažení námi vytyčeného cíle zvolíme. Zdá se to celé býti jednoduché – máme cíl, máme plán k dosažení cíle, úspěch nás nemine. Ale je to opravdu…

Protože jen tehdy, když se snažíme zkrotit tygra v nás, se můžeme posunout dál. Každý den děláme nespočet rozhodnutí. Všechna nějakým způsobem ovlivňují naše životy. A v každém okamžiku se rozhodujeme, jak nejlépe dovedeme. Ale na základě čeho se vlastně rozhodujeme? A jak takový rozhodovací proces vypadá? Samotný proces rozlišování si můžeme představit následovně: pomocí smyslů zjistíme, že „něco je“. Myšlení nám řekne „co to je“, cítění to doplní o hodnoty „jaké to je“. Ale co s tím? Jak tuto informaci zpracovat? Americký lékař a neurolog Paul D. MacLean ve své teorii uvádí, že máme tři mozky, které se vyvinuly v procesu evoluce: plazí mozek, savčí mozek a lidský mozek. Nejstarší z nich je plazí mozek.…

Protože zvítězit sám nad sebou je mise, která nikdy nekončí (Phil Knight). Již od narození se neustále učíme novým věcem. Během studií na školách jsme v podstatě nuceni učit se něčemu novému každý den. Avšak v okamžiku, kdy dostudujeme, je to jen na nás, zda se chceme i nadále rozvíjet. V tomto bodě se můžeme zastavit a ptát se sami sebe: „Chci se vůbec pořád dokola učit nové věci? Možná už chci mít prostě klid. Přeci jen neustálé pracování na sobě je namáhavé a docela nepříjemné. Stojí to vůbec za to? Co mi to jako přinese na sobě neustále usilovně pracovat a za něčím se pořád hnát?“ Avšak čas tak jako tak ubíhá,…